E-shop

Nemůžu ztratit nic, čeho si upřímně cením

Všichni máme pocit, že jsme obětmi ztát, odchodů a situací měnících se tak rychle, že se cítíme opomíjeni, jenomže nám patří všechno, čeho si upřímně ceníme, všechno, čemu jsme upřímně oddáni. Jediný způsob, jak bychom mohli někoho či něco ztratit, spočívá v tom, že bychom si v určitém okamžiku tohoto člověka či věci přestali cenit. Všude, kde prožíváme nějakou ztrátu, se prostírá místo, pro něž je příznačné lpění: podstatou lpění je fakt, že si ceníme něčeho vně sebe, abychom si kompenzovali pocit, že sami žádnou hodnotu nemáme. Jak dalece na onom člověku či věci lpíme, je přímo úměrné tomu, jak moc jsme vychýleni ze středu vlastní osobnosti. Tento stav s sebou přináší klam, obětování se, ba dokonce sebedestrukci. Naše lpění se stává bezpečnou schránkou pro úschvu štěstí, takže musíme mít situaci stále pod kontrolou, abychom zdroj svého štěstí uchránili před ohrožením. Štěstí pocházející zvenčí nás nikdy zcela neobčerství. Daleko jednodušší je cenit si ostatních a cenit si sebe samého.

 

Cvičení: Dnes požádej Vesmír, aby tě donesl zpět do středu tvé osobnosti. Buď ochoten znovu uplatnit nárok na své štěstí a cenu, místo toho, abys spoléhal na něco, co je vně tebe. Upřímně své štěstí a svou hodnotu v nitru pociťuj. Až to uděláš, měj na paměti sílu svého rozhodnutí a oddanosti a vlož své štěstí a hodnotu do situace, kdy jsi podle svého názoru někoho či něco ztratil. Až se něčemu plně oddáš, to, co dáš, začně být voje. Všímej si, že až se ti situace otevře, znovu pocítíš, že mezi sebu a danou osobou či věcí v té situaci zase existuje přirozené spojení.

 

Zdroj: Jestli to bolí, není to láska - Chuck Spezzano